Historie Peru

První obyvatelé přišli na území dnešního Peru kolem 17 500 př. n. l. Jednalo se o potomky kolonizátorů Ameriky, lovců a sběračů z Asie, kteří dlouho předtím přešli Beringovým průlivem do Severní Ameriky. Toto datum se zakládá na existenci civilizace Paccaicasa, jejíž pozůstatky se našly v jeskyni Piquimachay, která se nachází 12 kilometrů severně od města Ayacucho.

V polovině 3. tisíciletí př. n. l. vznikaly na tomto území první městské státy s náboženskou vládou. Civilizace Caral, již tvořící městský stát, byla současníkem civilizací starobylé Číny, Egypta, Indie a Mezopotámie. Navíc byla obklopena dalšími civilizacemi jako Vicus, Virú, Chavín a Paracas, které však stále tvořily kmenové svazy. Peru tedy můžeme pokládat za jednu z kolébek civilizace vůbec.

Časem civilizace Chavín převýšila ostatní, postupně však její vliv upadl, a to podnítilo rozvoj civilizací s lepšími znalostmi nově objevených dovedností, např. Močikové, Lima, Nazca, Wari a Tiwanaku. Wari a Tiwanaku převzali nadvládu nad oblastí až do konce 9. století, kdy začíná vynikat civilizace Inků. Během 15. století si Incká říše podrobila všechny andské národy mezi řekami Maule a Ancasmayo. Zabrala tak území o rozloze přibližně 3 000 000 km². Tato oblast dnes tvoří velkou část území Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Argentiny a Chile. Hlavní město incké říše bylo Cuzco a leží v peruánských horách.

V polovině 16. století byla říše Inků dobyta španělskými jednotkami vedené conquistadorem Franciscem Pizarrem. Krátce nato vzniklo Místokrálovství Peru. Španělská vláda se v Peru zasloužila o velkou proměnu v sociální i ekonomické oblasti. Byl prosazen merkantilismus, závislý na těžbě stříbra a zlata, komerčním monopolu a vykořisťování původních obyvatel.

Roku 1821 vyhlásilo hnutí vedené argentinským generálem José de San Martínem z Chile nezávislost a zřídilo nový stát - Peruánská republika.

Během prvních let nezávislosti probíhaly nekonečné vůdcovské boje o prezidentský post. Spory mezi vůdci trvaly až do první ústavní vlády maršála Ramóna Castilly, kterému se podařilo restrukturalizovat stát díky ekonomické prosperitě plynoucí z těžby guána na pobřežních ostrovech.

Roku 1865 Španělsko obsadilo ostrovy Chincha, což si peruánská vláda vyložila jako válku. Chile i Ekvádor se rozhodly pomoct Peru v obraně. Zatímco španělská eskadra blokovala přístavy Callao a Valparaíso, spojenecká flotila zaujmula postavení na ostrově Chiloé na jihu Chile. Chilská korveta Esmeralda mezitím v bitvě u Papuda obsadila škuner Covadonga a spojenecká eskadra odrazila španělský útok v námořní bitvě u Abtaa. Krátce poté španělská armáda vybombardovala nebráněný přístav Valparaíso a zničila více než polovinu nákladního loďstva Chile. Následně zaútočila na přístav Callao, ale jeho železná obrana útok bez problému odrazila a poškodila španělské loďstvo do takové míry, že se muselo stáhnout a nechat vody Jižní Ameriky.

Roku 1879 Chile vyhlásilo válku Peru. Důvodem bylo vměšování Peru do daňového problému mezi Bolívií a Chile. Z tohoto konfliktu vzešla Válku Pacifiku, která se odehrála mezi lety 1879 a 1883, a to v několika etapách.

Definitivně válku ukončila Anconská smlouva podepsaná 20. října 1883 chilskou vládou a peruánským prezidentem Miguelem Iglesiasem. Pro Peru však znamenala ztrátu provincií Arica a Angamos.

Po válce začalo období rekonstrukce státu, které i přes relativní klid pro Peru neznamenalo obnovení růstu ekonomiky státu ani klid politický. To se změnilo roku 1895 s vládou prezidenta Nicoláse de Piéroly.

Převzetí úřadu Augustem B. Leguíou ukončilo sérii aristokratických vlád. Leguía zůstal u moci jedenáct let. Zemi zajistil momentální prosperitu, manipuloval se soudním právem, zastrašoval opozici, a zmodernizoval Limu. Jeho vláda, známá jako Oncenio byla ukončena roku 1930 lidovým převratem Luise Miguela Sáncheze Cerra, který zahájil období vojenských vlád.

Roku 1939 byla obnovena demokracie s nástupem Manuela Prada Ugartecheho a nastalo období klidu. To bylo přerušeno nejprve osmiletou vládou a následně krátkým vojenským převratem. Vládou Fernanda Belaúnde Terryho byla roku 1963 opět obnovena demokracie.

Politická krize v šedesátých letech dává prostor pro další převrat, tentokrát vedený generálem Juanem Velascem Alvaradem a později jeho nástupcem. Toto dvanáctileté období označované jako Revoluční vláda ozbrojených sil se neslo ve znamení zemědělské reformy, masivního zestátňování a protiimperialistického a obzvlášť protiamerického smýšlení. Kvůli stále většímu zadlužení se stát dostává na pokraj ekonomické krize, která uspíšila opětovné obnovení demokracie. Ústavodárné shromáždění dalo sepsat novou ústavu a roku 1980 byly vyhlášeny volby.

V osmdesátých letech se ekonomická krize dále prohlubovala. Odpovědí na ni byl vznik maoistické teroristické skupiny Světlá stezka, která během následujících patnácti let podnikala násilné akce proti bezpečnostním složkám i civilnímu obyvatelstvu. Podobné zaměření měla i další peruánská teroristická skupina MRTA.

Slabá pravice v prvních letech dekády přispěla k úspěchu politické strany APRA. Prezidentem se tak stává Alan García. Ani on se nedokázal vyrovnat s ekonomickými problémy země: Krize dosáhla nejhorší úrovně, k tomu se přidala vysoká míra inflace, nedostatek potravin a nárůst teroristických útoků. Poslední akcí Alana Garcíy v prezidentském křesle bylo neúspěšné zestátnění banky.

To vyvolalo protesty občanů vedené spisovatelem Mariem Vargasem Llosou. Llosa měl ty nejlepší předpoklady pro prezidentské volby 1990. Krátce před nimi se však na politické scéně objevuje Alberto Fujimori, který Llosu ve volbách nečekaně poráží a stává se prezidentem.

Roku 1990 se k moci dostává Alberto Fujimori, syn japonských emigrantů. Přestože 5. dubna 1992 rozpustil Kongres republiky Peru a podpořil rozvoj korupce v zemi, dokázal zlepšit ekonomiku státu, definitivně porazil teroristy, prosadil liberální ekonomické reformy a zprivatizoval podniky, jež stát zatěžovaly. Roku 2000 byl Fujimori v nejasných volbách zvolen podruhé i přes velké protesty občanů vyvolané opozicí. Krátce poté se na světlo světa dostala kompromitující nahrávka, která usvědčovala členy Kongresu z uplácení opozice a podnikatelů. Na služební cestě v Japonsku Fujimori rezignoval a do Peru se již nevrátil. Prezidentem se tedy stává předseda Kongresu Valentín Paniagua. Jeho hlavním cílem byla transparence veřejného aparátu a uspořádání nových voleb. Ty vyhrál vůdce opozice Alejandro Toledo. Ekonomice Peru se konečně daří překonat krizi. V dalších volbách v roce 2006 se prezidentem znovu stává Alan García, jehož mandát skončí v roce 2011.

Nezaměstnanost, bída a další sociální problémy vyvolaly v posledních letech vlnu politického násilí. To odrazuje zahraniční společnosti od investování do hospodářství Peru, které tak zůstává jedním z nejchudších států Jižní Ameriky.

 

 

Průvodce Peru

Zájezdy do Peru

Základní informace o Peru

Historie Peru

Příroda v Peru

Památky v Peru

Kultura v Peru

Kuchyně v Peru

Tipy na výlety v Peru

Ubytování v Peru

Kde, kam a jak v Peru

doprava krajina lodní navigace pomoc průmysl služby a nákupy statky stavby turistika a zábava ubytování a resorty voda vojenské vzdělání

Hledání

Kraje Peru

Amazonas Amazonas Ancash Ancash Apurímac Apurímac Arequipa Arequipa Ayacucho Ayacucho Cajamarca Cajamarca Cusco Cusco Huancavelica Huancavelica Huánuco Huánuco Ica Ica Junín Junín La Libertad La Libertad Lambayeque Lambayeque Lima Lima Lima Lima Loreto Loreto Madre de Dios Madre de Dios Moquegua Moquegua Pasco Pasco Piura Piura Provincia Constitucional del Callao Provincia Constitucional del Callao Puno Puno San Martín San Martín Tacna Tacna Tumbes Tumbes Ucayali Ucayali
 
iDovolená.com - vaše dovolená začíná zde